První týden s Chiarou

Už je tomu týden, co u nás na dvorku, v domě i na zahradě vesele skotačí a rošťačí náš nový přírůstek – malá hovawartí holčička, celým jménem Comtesse Chiara. Říkáme jí Kiri, Chiaro (vyslovováno Kiaro), Kirinko, Kirýsku, ale i třeba Krysinko nebo „ty vopice jedna mrňavá“ :o). Chiaru jsme si přivezli v sobotu 22.5 od Trubákových z chovatelské stanice Navare Prim, kde se jí a všem jejím sourozencům dostávalo opravdu láskyplné péče. Jsme za to paní chovatelce opravdu vděční, je to na Chiarce znát.

 Cestu domů, která nám ze Svádova u Ústí n/L trvala necelou hodinu, zvládla bez problémů, jen občas zakňourala, ale většinou se snažila spát za mými zády nebo na mém klíně. Občas se dívala z okna auta a nasávala nové pachy. U nás se zabydlela s neuvěřitelnou suverénností a rychle se zorientovala, zejména v tom, kde je zásobník „voňavých“ bot a její mistička na krmení.

Kirinka je mazlivá, veselá, vnímavá, sebevědomá, hodně komunikativní, ale i dost umíněná psí holčička. Několik prvních nocí jsem s ní spala v kotci, kde má svoji boudičku, aby si na nové místo rychleji zvykla a aby se jí v noci nestýskalo. Teď už spí v noci sama. Na paničku se fixovala během prvního dne a občas je těžké jí vysvětlit, že s ní nemůže být čtyřiadvacet hodin denně. Během prvního dne se taky naučila, kde jsou psí dvířka a na rozdíl od Merlinka je využívá hodně často. Merlin prý takovou „dírou pro kočky“ domu lézt nebude, to si radši počká, až se otevřou dveře – na to má své „komorníky“. A co vlastně Merlinek na štěňátko říká? Možná si myslí něco ve smyslu, že je to „malá, ukníkaná a rozmazlená potvůrka“, ale přijal jí naprosto bez problémů, mnohem lépe, než jsme čekali. Po příjezdu přišel Kirinku přivítat, vrtěl ocasem a prováděl jí po dvorku. Pak mu asi došlo, že u nás tohle malé stvoření bude asi bydlet, takže se začal chovat trochu uraženě – když jsem k němu natáhla ruku, abych ho podrbala, vyhnul se mi velkým obloukem a pak si lehnul o kus dál z mého dosahu a otočil se zády ke mně. Když ale malá usnula, chodil jí občas kontrolovat a když se probudila, šel se s ní přivítat. Druhý den už se s ní chtěl honit o míček, ale Kiri mu nestačila, tak na něj vždycky číhala někde schovaná a potom ho přepadla. Je sranda pozorovat ji, jak se snaží Merlina napodobovat v pohybech. Zatím jí to ale nejde, takže vždycky udělá kotrmelec :o). V pondělí už si začali hrát kontaktně, prát se, řádit spolu a rozhazovat hromadu stavebního písku. Od úterka, kdy je to jen možné, je Kiri neustále zavěšená Merlinovi na chlupech pod krkem nebo ho tahá za ocas a Merlin to většinou přijme a hraje si s ní. Je vůči ní nesmírně tolerantní a opatrný. Samozřejmě mu ale nesmí lézt do misky se žrádlem a obtěžovat ho, když je opravdu unavený a chce spát. Kiri reaguje na Merlinkovi signály velice citlivě a respektuje ho. Je vidět, že kromě svých sourozenců a psí maminky vyrůstala také mezi dalšími dospělými psi.

Už se učíme a na piškotek zvládáme povely „ke mně“, „sedni“, „lehni“ a „vstaň“. Zatím se zdá, že se Kirinka velice rychle přizpůsobila svému novému domovu a našla v nás a Merlinkovi svoji novou smečku, které bezmezně důvěřuje.

Jinak už stihla na zahradě vyhrabat několik děr, okousat a rozlámat spoustu kytek a strhat listí z keřů do výšky, kam až dosáhne. No jo, je to činorodá holka :o).

7.5.2010

Tak už na mě Kiri roztrhala kalhoty .... :o).